" Podél strmých Alp ( zřejmě Karpat ) ...na levém svahu, co směřuje na sever, a to od pramenů řeky Visly na nesmírných prostorách, se usadil početný kmen Venetů. I když se jejich jména teď mění podle různých rodů a sídlišť, nazývají se především Slovany a Anty. Slované žijí od města Novietunum a jezera zvaného Mursinské až k Dněstru a na sever až po Vislu. Místo měst mají bažiny a lesy. Antové však, kteří jsou z nich nejzdatnější, tam, kde se Pontské moře zahýbá, rozprostírají se od Dněstru až po Dněpr, kteréžto řeky jsou od sebe vzdálené mnohými stanicemi."
Takto popsal v 6. stol. pozdně římský autor Jordanes, původem Gót, sídla starých Slovanů ve 4. stol. n.l. Mursinské jezero je snad bažinatá oblast nedaleko ústí Drávy do Dunaje, případně i Balaton v Maďarsku. Novietunum ( Noviedunum ) bylo město ležící na dolním Dunaji nebo na řece Sávě.
Náčelník germánských Ostrogótů Hermanarik ve třetí čtvrtině 4. století začal válčit s Venety. Ostrogóti je však přemohli, jak dále píše Jordanes :
"...zdvihl zbraně proti Venetům, kteří, i když pohrdali zbraněmi, ale počtem silní, zpočátku měli snahu stavět se na odpor. Nic však nezmůže množství nebojovných lidí, zejména když i Bůh dopustí a přižene se množství ozbrojených."
V 6. stol., tedy v době kdy žil Jordanes, však už zbraněmi nepohrdali a byli velmi bojovní a útoční.
Ve 4. stol. n.l. byly slovanské kmeny velmi početné a zaujímaly rozsáhlá území. Jelikož však ještě neohrožovaly Řím a římské provincie "kulturní svět" se o ně zajímal jen velmi málo a většina autorů buď o nich nevěděla, nebo neměla důvod o nich psát. Plinius, Tacitus a Ptolemaios v 1. a 2. století n.l. sice znali jakési Venedy nebo Venety mezi Vislou, Baltským mořem ( Venedský záliv ), Karpaty ( Venedské hory ) a před sídly Peucinů a Fennů ( tj. Ugrofinů ), nevěděli však vlastně. co jsou tito lidé zač - Sarmaté, Germáni, nebo někdo úplně jiný? Ve vědecké literatuře se proto otázka národnosti Venedů - Venetů z 1. a 2.století n.l. považuje za spornou a nedořešenou.
Teprve v první polovině 6. století, když začali Slované napadat a pustošit země za Dunajem a odvádět tamější obyvatele do otroctví, dostali se do popředí zájmu a začali se objevovat v písemných pramenech stále častěji s podrobnějšími informacemi.
Zájem se soustředil na Slovany, kteří sídlili hned za Dunajem a útočili především na Trácii a Ilýrii. Postupně tyto krajiny dobývali a usazovali se v nich. Tak osídlili dnešní Rumunsko, Bulharsko a celé území bývalé Jugoslávie. Už v osmdesátých letech 6.století zabrali část Peloponésu. Usadili se také v dnešním Maďarsku. V Rumunsku se Slované pomalu sžívali s původním romanizovaným obyvatelstvem, mísili se s ním a přejímali i jeho řeč a kulturní svéráz. Ke Slovanům, kteří se usadili v Bulharsku, se brzy přistěhovali kočovní Protobulhaři, ovšem ti se poté poslovanštili. Z nomádů se pak postupně stávali usedlí zemědělci, jejichž stopy byly později patrné jen v určitých antropologických a kulturních rysech a ve slovní zásobě jazyka. Srbové, Chorvati, Slovinci a další ovládli svá nová sídla dokonale a vytvořili si na jihovýchodě Evropy pevnou vlast a domovinu.
Slovanské kmeny postupně a většinou asi nepříliš násilně kolonizovaly obrovskou oblast od Volhy až po severní moře. Ovládly východní část dnešního Německa, usadily se nejen v Lužici, Durynsku či Meklenbursku, ale pronikly až k Hamburku. Jižněji sídlili Slované nejen v Rakousku, ale také v Bavorsku, všechny tyto oblasti však neudrželi.
Zdroje : Slované ( Magdalena Beranová ) , www.obrazky.cz
Cartimmandua | 22. dubna 2008 v 15:33 | 
knihu SLOVANE jsem cetl:)me se libila i kdyz doktor na dobu hradnistni nam ji vubec nedoporucoval:(